Probouzím se a jsem rád, že Danny poslední noc přežil bez úhony, ale na druhou stranu už ho neměli stejnak o co obrat a mě už taky vlastně nikdo nemá o co obrat, takže se cítím skvěle! 😀 Na snídani jdu sám, protože Danny před chvílí přišel a pár hodin spánku mu prospěje. U kávičky si vzpomínám, jak na mě včera, tedy dneska před pár hodinama, kouká vyfetovanej Dan, co jako dělám, že hledám svýho kámoše někde venku a otáčí se na Dannyho, aby mu „pošeptal“ jestli nejsem vyfetovanej… 😀 No to teda říkal ten pravej, když mu oči svítí víc než východ Slunce… 😀 Navíc jsem od něj stál přesně 1 m daleko a to jeho „šeptání“ by slyšel i hluchej, tak jsem jen nevěřícně zasyčel WHAAAAT?! a šel jsem zase spát… Každopádně se cítím tak nějak úplně svobodnej, protože už vím, že si nemusím hlídat kapsy, protože jediná věc, kterou nesmím ztratit je můj pas.

Dávám sprchu, pak se probouzí Danny, tak kecáme o včerejšku u jednoho chlazenýho Bintanga a jdeme pokecat za klukama do práce. Setkáváme se i s Rodrigem, kterej chce dneska vyjet lodí někam na pořádný vlny, aby si zasurfoval, tak se radí s klukama, kde je to nejlepší a nabízí nám, abychom se k němu přidali aspoň na výlet, tak souhlasíme. Jdeme s Rodrigem ještě pro prkno, tak nám ukazuje bar v bazénu u kterého včera sbalil nějakou nadrženou buchtu a pak i svojí luxusní lednici, tedy pokoj ve kterém bydlel, ale klimatizace byla asi na 15°C… Vydáváme se na pláž, že tady najdeme nějakýho místňáka, kterej hodí loďku do vody a frčíme, ale říkají, že dneska vlny nejsou nebo nějakou jinou chujovinu a tak se po chvíli odebíráme zklamaní zpět. Když nevyšlo tohle, můžeme aspoň společně zajít na jídlo a pivko. Naproti našemu guesthousu mají docela dobrou restauračku ve který jsme už několikrát byly a kde nás znají čísnice… 😛 Teda včera byla jedna dost nasraná, když jsme tam přišli s jinejma, ale to bude muset kousnout. 😀

Cestou se ještě zastavujeme pro lístky na loď na Gili Trawangan. Zítra odjíždíme a Rodrigo se rozhodl se k nám přidat, takže následujících pár dní budeme cestovat společně. V Tourist Centru je jen Lomba, kterej nám nabízel cenu na hovno, takže jdeme za roh za jednou usměvavou muslimkou, která nás určitě nezklame. Nezklamala! Nejlepší cena široko daleko – na muslimy je prostě spoleh! (y) Tak a teď za zábavou. Dáváme sandwiche, nějaký pivka, Rodrigo jde pak domů, já chci taky, ale Danny je už v ráži a překecává mě, abych zůstal. Jeho argumenty zní lákavě a nějaký to pivko ještě zvládnu. 😀 Za chvíli přijde nějaká ženská s košem na hlavě, že nám něco prodá, tak jí posíláme pryč, ale je neodbytná a vytahuje jednu věc za druhou, až nakonec vytáhne přívěsek se svastikou. To mě samozřejmě hodně zaujalo, protože je otočená směrem doprava, takže kupujeme jako dárek pro kamarády… 😀 Za chvíli kolem prochází nějakej Francouz, kterej nás už odněkud znal. Kéž bych si vybavoval všechno z posledních dnů, ale hezky si pokecáme, nejlépe o Filipínách, kam se už brzy vydáme, takže jsme moc rádi, že nám je doporučuje, a že jsou tam prý stejně hezký holky jako tady – paráda!

Pak už to balíme taky, jdeme za holkama na masáž a po ní už se pomalu blíží 5. hodina a náš sraz s Rodrigem, který ještě stihne vyfotit Dannyho s tou svojí masérkou. Dneska začínáme ve SkyGardenu, pak se přesuneme na nějakou oslavu jeho kámošky z hotelu, jen to budeme muset najít. Všechno začíná klasicky u dobrého jídla a piva. Tenhle klub bychom rozhodně uvítali i u nás. Pak směřujeme na hlavní ulici, kde je jeden klub vedle druhého a někde mezi nimi máme najít i ten, jehož jméno jsme zapomněli… 😀 Chvíli pátráme, v několika klubech se stavujeme na pár drinků a nakonec se nám podaří najít i místo, kde se měla konat oslava, ale nikoho už nemůžeme najít, tak si ještě vychutnáváme vodnici, narážíme na Kubánku ze Silvestra a vzhledem k tomu, jak neúprosně přibívají hodiny, rozhodujeme se pomalu zvednout kotvy a jít domů. Zítra ráno nás totiž vyzvedává auto a jedeme na Gili.

Dannyho první snoubenkaDannyho první snoubenka

Když už se chceme rozdělit, napadá nás ještě, že bychom se mohli stavit do baru za May. Rodrigo souhlasí a máme to kousíček, takže se jdeme podívat. May má ještě otevřeno a je tam s další kamarádkou Tatou, takže se ještě určitě na chvíli zdržíme… 😀 Objednáváme drinky a za chvíli Rodrigo začne učit holky Tango 😀 – tolik vášně do toho umí dát snad jen jihoameričan… Rozhodně nás v budoucnu nějaké lekce v Latinské Americe neminou… Pak už to ale pomalu balí domů, přece jen za 3 hodiny vstáváme, tak se loučíme a s Dannym ještě na chvíli zůstaneme. Stahujeme rolety skoro až dolů, abychom měli klid, ale po chvíli dorazí ještě jeden hodně opilej francouz, bejvalej od Taty. Zjišťujeme co a jak a Tata mi říká, že dělá dost problémy, takže bude ještě dneska asi hodně veselo… 😀 Bavím se s ním asi 20 minut, aby opustil bar, že už o něj Tata nestojí, ale nechce se mu a tak bude muset přijít na nejhorší. Naštěstí ještě předtím, než bych ho vynesl v zubech začíná chápat, že se s tím rozhodně nehodlám srát, a protože jsme oba z Evropy a rozumíme jak to chodí, tak se nakonec sebere a vypadne pryč. Po další chvilce už dorážejí další lidi, tentokráte kamarádi od holek, takže si všichni užíváme zábavu a bavíme se na všechny témata. Nejlepší diskuze probíhá s jedním Lybijcem, který byl nucen opustit svou rodnou zem pod tíhou humanitárního bombardování NATO. Vysvětluje nám poměry v jeho zemi a jakoby nám mluvil z duše. „Samozřejmě, že byl Kaddáfí diktátor, ale taky jsme se u nás měli všichni dobře a nemohli jsme si stěžovat“. Bohužel, ačkoliv se z této gramotně zaostalé země stala nejbohatší a jedna z nejvyspělejších zemí Afriky během objevení ropy pod taktovkou Kaddáfího, aktuálně patří mezi země s největším rizikem. Spojenecké stíhačky vybombardovali školy, nemocnice a infrastrukturu. Ropná ložiska ovládli teroristé a ropa putuje do Francie, VB a USA, aniž by z ní něco měli místní a tím taky končí příběh země, která se zvedla ze dna na úplný vrchol a ve vší slávě padla popelem. Smutný příběh, leč pravdivý… Všichni si moc rozumíme, ale venku už je spoustu světla a my asi do půl hodiny odjíždíme, takže se musíme rozloučit a slibujeme, že se po návratu z Gili T. zastavíme za holkama… 😉

Doma rychle balíme, dole už je připravené auto, které nás odveze do přístavu na loď, ale Rodrigo zatím nikde, takže nastupujeme, seznamujeme se s Chilským párem a kousíček popojíždíme k němu do hotelu. Naštěstí víme kde bydlí, takže na něj ťukáme tak dlouho, dokud nám neotevře se slepenejma očima a překvapeným výrazem, cože se jako děje. 😀 Naštěstí si brzy rozvzpomene a mezitím co si dělá základní hygienu, tak mu s Dannym balíme tašku a jdeme na recepci, odkud se odhlašuje a mezitím nakládáme vše do auta. Pak už nás úzkými uličkami odváží do přístavu a my v autě konečně usínáme… 😀

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>