Rozlepuji oči a zmocňuje se ve mně velmi zvláštní pocit. Kde to kurva jsem? Najednou si všímám, že jsem v náručí nějaký velký gorily a nese mě někam dolů ze schodů. Nejdřív tomu nevěnuju moc pozornost, protože si myslím, že je to jen sen, ale když se otevřou dveře a já dostanu pořádnou facku od sluníčka, tak mi začíná docházet, že byl vlastně včera silvestr 😀 Zřejmě slušná párty říkám si a pohled na nohy, kde mám jen jednu botu mluvil za vše. Naštěstí potom, co mě okradli před dvěma dny byla žabka mimo věnečku jediná věc o kterou jsem mohl přijít 😀 Poděkuji vyhazovači za nejšetrnější vyhození z klubu, co jsem kdy zažil a chystám se jít domů. Frajer se smál a řekl mi, ať se večer zase zastavím. Po cestě domů nacházím nějakou žabku mé velikosti (tím odstartoval příběh o žabkách, který nás doprovázel celé 3 měsíce :D) a jsem rád, že na pokoji nacházím celého Gazu. Jdu se ještě na chvilku natáhnout.

Pak už probuzení probíhalo podezřele povědomě 😀 Gaza začíná nadávat a začne se mně ptát, jestli si pamatuju, co se mi stalo předevčírem. Hned se ho zeptám, jestli ho okradli a nemůžu se přestat smát, když se dočkám pozitivní odpovědi. Sorry brácho, ale jsme fakt čůráci 😀 Jdeme dolů na snídani, kde na nás už čeká bába (neplést s naší bábou z „restaurace“). Když jí říkáme, že nás zase okradli, tak na nás hází nevěřící výraz a jelikož jsem se celou dobu nemohl přestat smát, tak ztratila asi i poslední zrnko pochopení.

Pro zlepšení nálady sedáme na pivko a vyprávíme si, co jsme každý za večer zažili a jak si užili silvestra. Z té konverzace jsem usoudil jen to, že by Gaza potřeboval na tak velký okno okenu. Po chvilce v hlavě zamítám, jelikož hrozba vypití je po včerejšku velmi vysoká 😀 Následuje oběd u báby, která zná už naše chuťový buňky a dělá nám pikantní nasi goreng přesně pro naše jazýčky. Po jídle za mnou přiběhne jeden místní a začne se smát a podávat mi ruku.Netušim 😀 Vůbec nechápu, tak vyndává mobil a ptá se mě, jestli znám toho blázna na fotce. Samozřejmě, že jsem tam byl já do půl těla, jak lezu na bar a něco řvu 😀 Zřejmě jsem chtěl, aby mi vrátili Gazu, kterého jsem ztratil, no posuďte sami! 😀 Zasmějeme se, řeknu mu, ať mi to pošle a jdeme směrem domů.Netušim :D

Když procházíme okolo našeho guesthousu, tak jsme se nějak víc zakoukali na masérky, který sídlí hned vedle a vždy na nás sborově volají „masáááž?“ a hihňají se. S klidným srdcem můžu říct, že jsem se totálně zamiloval a rozhodli jsme se po pár náročných večerech pro masáž. Gaza si vybral sestřenici té mé vyvolené, která byla taky moc nádherná a navíc uměla o mnoho lépe anglicky než ta moje. Hodinovou masáž celého těla jsme usmlouvali na 100k IDR pro oba. Leháme si na lehátka vedle sebe. Ze začátku poslouchám, jak si Gaza povídá s tou svojí, ale za chvíli už nevnímám nic jiného než její krásu. Po chvilce jsem musel vyzkoušet naší první a zároveň nejdůležitější indonéskou frázi, co jsme se naučili – aku cinta kamu – miluji tě 😀 Zhruba po půl hodině přichází máma jedný z nich. Byla to skvělá ženská, které jsme i my od té doby neřekli jinak než our mama. Ptáme se na možnosti sňatku a nabízíme holkám život půl roku v ČR a půl roku na Bali. Máma dává svolení a nám nic nebrání, abychom mohli holky po masáži pozvat na večeři. Jenže se naskytnul malý háček. Jakmile slyšeli ostatní, že chceme někoho zvát na večeři, tak se k nám seběhli všechny sestřenice, bratranci a bůh ví, kdo ještě. Nejmladšímu bylo okolo roku, tak se trochu obávám, jestli to není první setkání s budoucím potomkem 😀 Nešlo říct ne, takže jsme s celou bandou vyrazili směr restaurace, ale ještě předtím jsme dostali instrukce, abychom koupili ještě večeři pro babičku a tetičky, ach jo 😀 Večeře byla fajn, jen jsem si s tou mojí kvůli její angličtině moc nepokecal, ale vše vynahradil pohled do jejích nekonečně hlubokých očí 😀 Po večeři jsme nechali zabalit jídlo pro zbytek rodiny a museli se rychle rozloučit, abychom konečně stihli skygarden.

Abych ujasnil, proč jsme se zkoušeli dostat do skygardenu každý den. Kluci říkali, že do skygardenu stačí zaplatit 50k IDR a můžete od 5pm do 6pm vypít kolik točeného piva zvládnete, též od 5pm do 10pm sníst, co dokážete. Kuchyně tam byla opravdu výborná a každý den jiná (německá, italská, mexická, atd). Navíc od 9pm do 11pm je na vedlejším baru travellers VIP lounge akce drinky zdarma a to doslova – můžete tady toho vypít kolik chcete a nic neplatíte! Aby toho nebylo málo, tak jako třešnička na dortu je zakázán vstup Indonéským klukům, ale Indonésanky sem můžou.  Prostě ráj na zemi a my jsme se konečně dostali dovnitř!

Proplétáme se několika patry (dohromady je tady 8 stages) a konečně si můžeme dát poprvé točený pivo, který chodí rozlévat několik pinglů ze džbánu. Dávám mlaďasovi spropitné, aby věděl, kde je žízeň, ale nakonec zjišťujeme, že to bylo zbytečný, protože stačí položit prázdnou skleničku a během pár vteřin je dolito. Do toho se cpeme výborným jídlem a pozorujeme všude krásný holky. Po hodině jdeme na vodnici do vedlejšího baru a čekáme na večerní drinky zdarma. Bylo to sice narvaný, ale člověk čekal na drink jen pár chvil. Bohužel bylo bez šance dostat najednou víc drinků, tak se muselo často do fronty. Vzhledem k tomu, že to bylo zdarma, tak se to dalo přežít 😀

Cestou domů nás klasicky furt někdo otravoval a nabízel nám sex nebo drogy. Jelikož jsme v sobě měli už pár promil, tak nás nenapadlo nic lepšího než vytáhnout naše nářadí a ptát se ho „Sex? Yeeeah, no problem. We can give you special christmass and new years eve discount 1+1“. Takhle rychle jsme se ještě žádnýho dealera nebo pasáka nezbavili, tak jsme je nechali preventivně vyndaný a šli domů 😀

Gaza si šel lehnout a mě nenapadlo nic lepšího než se nechat potetovat 😀 Vyšel jsem ven, nasedl k někomu na motorku a řekl, ať mě hodí do nějakýho tetovacího salónu. Po chvilce kroužení vyjíždíme ven z Kuty a najednou jedeme samy někde mezi baráky s vysokými zdi. Uklidňuji se, že mě už nemají o co okrást a užívám si jízdu. Jeho známý tatér už měl zavřeno, tak mě musí hodit zpátky. Domluvili jsme si sraz na zítřek.

Když jsem se začal blížit domovu, tak na mě začly řvát nějaký místní barmanky z jednoho baru, ať se přidám. Slovo ne moc nepoužívám, tak mi během chvilky ležel panák na stole a mohl jsem se seznámit. Do May, jak se jmenovala, jsem se během chvilky zamiloval. Tancovali jsme, zpívali a za chvilku přišla na řadu i aku cinta kamu 😀 Po chvilce se k nám přidal jeden jejich kamarád z New Yorku, který na Bali žije už několik let. Jmenoval se taky Dan, dělal taky thaibox a zjistili jsme, že toho máme plno společnýho. Za chvilku chtěly holky zavřít bar a přesunout se na jednu vyhlášenou diskotéku Pyramid. Skočil jsem si jen v rychlosti na pokoj oblíknout triko, aby mě tam pustili a už jsem mohl naskočit na motorku za May a užívat si několika kilometrovou cestu do klubu.

Ani nevím, jestli se tam platí vstup, ale my mohli jít rovnou, protože se Dan znal s klukama na dveřích. Když jsme vešli dovnitř totálně narvanýho klubu, tak nám personál uvolnil nejlepší stůl a já dostal osobního číšníka, který se mě celý večer držel 😀 Po chvilce Dan dává holkám extáze a taky mi jednu nabízí. S díký odmítám, jelikož tady nejsme ani 14 dní a už nás dohromady 3x okradli. Tudíž se z nás stali docela odborníci na triky na turisty a varování na vízech „drugs = death penalty“ by byla dobrá zbraň na vydírání 😀 Holky to nakonec neustály a musely jet taxíkem domů. My ještě nějakou chvíli zůstali a povídali si o všem možném.

K ránu mi Dan nabídl odvoz domů, protože to nebylo úplně nejblíž a já nechci utrácet nesmysl za taxi. Je sice trochu sjetej, ale ještě není úplně světlo, tak si aspoň může svítit na cestu 😀 Musí to vzít ještě přes svůj apartmán, který je na půl cesty. Cesta proběhla v pohodě a potvrdily se jeho slova, že zná tuhle cestu i po slepu. Ukazuje mi svůj malý byteček za který platí 80$/měsíc, bere mobil a jedeme domů. Před našim guesthousem mu kupuju vodu, protože to vypadá jako by to s nim mělo seknout. Chvilku kecáme a za chvilku přichází Gaza, který mě hledal. Je okolo 7 hodin ráno a mě dochází, že toho odpočinku po silvestru mohlo být víc. Navíc jsme si všimli, že po celé divoké noci mám obráceně sádru na ruce 😀 Loučíme se a jdeme na snídani.

Zde ještě přidávám krátký bonus, aby si člověk dokázal udělat představu, jak vypadá náš vychvalovaný skygarden

Danny

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>