Ráno se nám moc nechce z postele, ale dneska se slaví Nový rok, takže se nakonec dokopeme na snídani. Musíme tomu dneska dát pořádnej základ, protože se dnes večer bude pít až do rána! S klukama už jsme domluvení na večer, jen se nemáme bez mobilu jak ozvat, ale to se ještě nějak vyřeší… 🙂

Dnešek zahájíme tím, že nahlásíme odcizení telefonu, abychom měli nějaký doklad pro pojišťovnu. Mám pocit, že jsem policii pro turisty viděl někde u hlavní cesty, když jsme jeli včera do Jimbaranu, ale pro jistotu se zastavíme u kluků, aby nám poradili. Moc nám to teda neulehčili, ale nějakým směrem ukázali a souhlasí si to i se směrem, kterým bychom se vydali sami, takže jdeme. Cesta je dlouhá, venku je snad milión stupňů, takže zastavujeme v obchodě, abychom doplnili zásoby vody a zároveň nám ukazují kudy jít na policii.

Cestou se nám podařilo narazit na nějakou pohotovost, tak jdeme zjistit ceny, protože Danny by měl mít už pár dní vyndané stehy v ruce. Dozvídáme se, že se k doktorovi platí cca 70k IDR (140 Kč) a v případě, že by doktor vyndaval stehy, tak asi 120k. Z toho mám velkou radost, protože jsme čekali mnohem větší částku, ale Danny se rozmyslel, že si je nebude nechávat vyndavat, že už je stejnak pozdě 😀 a proto je tam nechá ještě déle… 😀 Na podobnou naší logiku si prosím zvykněte. 😀

Pokračujeme dál, párkrát nás ještě nasměrují místní a pak už nacházíme policejní stanici. Dáváme se do řeči, sepisujeme protokoly a docela se u toho bavíme. Na otázku jak se to stalo, odpovídáme, že přijeli 2 frajerky na motorce nabízeli Dannymu sexuální praktiky a během toho ho obrali. Strážník vyzvídá, jestli byly pěkný a jestli něco bylo. 😀 Když mu Danny řekl, že nic nebylo, tak byl pan policista docela dost smutný… 😀 Začínáme si zvykat, že asijští policisté mají mnohem větší smysl pro humor, než ti u nás. Chvíli tam ještě klábosíme, zapisujeme to do protokolu a nakonec po nás požadují 300k IDR, za vyřízení této služby pro naši pojišťovnu. Moc se nám nechce, ale nakonec vytahujeme peníze a platíme. V tu chvíli nastává něco, co bych přirovnal k podepsání velké zakázky za milióny. 😀 Všichni si začínáme navzájem potřásat rukami, jako bychom opravdu uzavřeli nějaký skvělý obchod. Jsem přesvědčen o tom, že kdybysme nebyli na policijní stanici, už by se otevírali šampusy a slavilo by se do rána… 😀

Vysmátí odcházíme pryč a míříme zpět na Benesari street. Cestou se ještě na hodinu zastavuje v levné internetové kavárně vyřídit korespondenci a dát si trochu oraz. Cestou ještě hledáme místo, kde by se dal pořídit nějaký mobil, ale nic nenacházíme a tak kupujeme Bintagy, protože jsme pořádně splavení a jdeme k bábě na nasi goreng. Ta už ví jak na nás a dává nám přesně tak akorát chilli, čili asi tolik, aby tomu dodalo grády a zároveň bychom nemuseli lapat po dechu. (y) Pak už jen na pokoj, hodit sprchu, převléct se, nechat všechno doma, aby nás zase neokradli 😀 a může se vyrazit. Já teda telefon beru, protože mám stejnak starou sračku a k tomu beru i kameru, abychom měli nějaké další videa, protože ty z Broma jsou úžasný a shodujeme se na tom, že SportsCam byla nakonec velice dobrá volba. Danny už nemá ani co vzít, takže kapsy ládujeme jen penězmi na večer a mizíme.

Kluci z tourist centra už jsou pryč, takže se s nikým nemáme jak spojit a vyrážíme sami na růžek, kde je příjemnej bar, který vlastní syn Báby a má tam akci na vodku+redbull za 10k IDR – ideální start! Dáváme pár panáků, kecáme s místníma, pak kecáme s Bradem, což je Australan, který dlouho dělal vojáka, ale nakonec se na to vysral, protože už měl Amíků dost. Vyprávěl nám o tom, jak se v džungli musel mazat hovnama a taky o tom, jak na ně nikdy Amíci nebrali zřetel a házely bomby i do jejich řad, když bojovali za zájmy USA. Byl to tak krásnej pocit, když mluvíte po dlouhé době s člověkem, který má na věci stejný názor a ví co se ve světě děje… Časem se to vystřídalo několik lidí, nedjříve se tady bavíme s jedním Italem, který nás zve k sobě domů, ale asi je to buzerant a to není přesně to co bychom si představovali, takže odmítáme, pak se bavíme s nějakou Ruskou a pak už dorazili mlaďasové Michael a Michael z Austrálie a taky jedna pěkná Kubánka s nějakým kamarádem. Domluvili jsme se, že půjdeme na ohňostroj na pláž, takže jsme dali ještě jeden drink a vyrazili.

S Australanama a pěkně nametenou místní :DS Australanama a pěkně nametenou místní 😀

Tady už to pro mě začíná být podstatě složitější si něco vybavit, protože v podstatě od začátku co začal ohňostroj začínám ztrácet vědomí a pak se probírám až někde úplně v prdeli, jak vcházím do obchodu, vůbec nemám tušení co tam dělám, v kapse samozřejmě vůbec nic, matně si snažím vzpomenout co se stalo, ale jediná vzpomínka je, jako bych vystupoval z nějakého autobusu, kde mě obrali. Jedinou vadu na téhle matné vzpomínce bylo to, že tady žádné autobusy nejezdí. 😀 V hlavě mám totální guláš, připadám si jako zfetovanej a tak se snažím nasměrovat správným směrem do hostelu. Nemám ani sebemenší tušení, jestli jdu správně, protože jsem dost daleko, ale cestou asi trochu vystřízlivým a pak už vím kudy jít. Na finální rovince potkávám frajerku, která mi nabízí orál za prachy, ale vysvětluju jí, že nemám náladu, že mě teď právě okradli a že u sebe nemám ani jednu tisíc rupií… (1 Kč) Prej je to free, tak říkám ok, už mě stejnak nikdo nemá o co obrat… 😀 Odejdeme asi 2 m od cesty, je mi to všechno tak nějak u prdele, ani si to neužívám a pro jistotu se ptám, jestli to není ladyboy, ale když neodpovídá, tak jí od sebe raději dávám pryč a pokračuju domů… 😀 Popravdě už ani nevím, jestli tam byl Danny, ale mám tušení, že byl ještě na tahu, tak jsem šel rovnou spát, dobrou noc! 😀

Danny: Taky si toho moc nevybavuju. Pamatuju si, jak běhám svlečenej po pláži a v ruce ohňostroj a pálím to nad moře. Gaza se mi ztratil, tak jdu s nějakou kubánkou a australanama na bar, kde jsme celej večer pili. Nemám jak zkontaktovat Gazu, tak jsem doufal, že ho napadne jít taky tam. Pak si pamatuju, jak se líbám s nějakou ruskou a piju s Bradem (ten voják, co se mazal hovnama kvůli amíkům). Pak už jen okno 😀

Gaza

<< PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ >>